Petr Blazka (Pet) povidani

Když odejde někdo z našich blízkých, uvědomíme si jeho jedinečnost, chybí nám, chybí nám to, co jsme u něj považovali za všední. U Jana jsme si jeho jedinečnost, originalitu, neopakovatelnost a nenahraditelnost uvědomovali stále a stále jsme si to za jeho zády navzájem říkali. Jeho blízcí v rodině, jeho spolupracovníci z práce i jeho přátelé, kterých bylo mnoho.

Jeho hluboká vzdělanost měla neuvěřitelně široké rozpětí. Četl si velmi odborné knihy o posledních objevech v teoretické matematice a fyzice plné nám nesrozumitelných rovnic a řeckých symbolů se stejným zaujetím jako jsme my ostatní četli knihy dobrodružné. Spektrum jeho zájmu se klenula od přírodních věd k vědám společenským. Jeho znalost historie byla neuvěřitelně komplexní. Osudy států i jednotlivých lidí nejen úžasně znal, ale měl je navzájem propojeny souvislostmi, které léta sbíral a objevoval. A také si je pamatoval, měl fenomenální paměť. Historii si promítal do současnosti, znal jména i osudy snad všech významných světových státníků a i mnoha těch, o kterých jsme vůbec netušili, že existují. Tyto vědomosti mu umožňovaly být vtipným komentátorem světového dění. Byl angažovaným účastníkem politického dění v Česku i ve světě, chodil na demonstrace za správnou věc, podepisoval petice. Podporoval řadu neziskových humanitárních organizací. Zajímal se o ekologii, církevní dějiny, politologii, botaniku. Jeho zájmy byly široké.

Vystudoval medicínu a stal se lékařem. Všechny své intelektové schopnosti napřel k tomu, aby byl lékařem co nejlepším. Začínal od píky na oddělení nemocnice v Ústí nad Labem. Jako lékař rychle rostl a jeho schopnosti jej dovedly do jedné z nejlepších světových klinik Mayo v americkém Rochesteru. Aby mohl pracovat jako lékař v USA, musel uspět v dlouhých a náročných testech a zkouškách, musel být lepší, než 50 % amerických postgraduálních lékařů. Jan byl lepší, než 98 % a mohl si vybrat nejlepší kliniku. V posledních letech pracoval jako kardiolog na klinice v Pittsburgu. Dělal každý měsíc desítky náročných, mnohahodinových operací srdcí svých pacientů, kterým zachraňoval nebo zkvalitňoval životy. K tomu navíc pracoval v laboratoři, dělal špičkový výzkum, psal články do nejprestižnějších medicínských časopisů. Říkali jsme, že je to jediný génius, kterého osobně známe.

Lidé takto mimořádně intelektuálně vybavení mívají často nedostatky v citové oblasti. Jan byl ale mužem lásky. Věnoval se jako lékař neznámým starým lidem ze skrovných poměrů se stejným úsilím jako celebritám. Měl-li někdo z nás zdravotní problémy, byl ochotný po své namáhavé práci v nočních hodinách ještě studovat naše lékařské zprávy a poradit nám, co by bylo nejlepší.

V devíti letech jej rodiče přivedli do skautského oddílu. V normalizačních letech se oddíl pochopitelně jmenoval jinak. Zde se posílil svůj zápal pro pravdu a spravedlnost. Naučil se překonávat překážky.  Když dospěl, věnoval se výchově malých skautů. Byl neuvěřitelně trpělivý a empatický. Spokojenost a názory každého malého skautíka pro něj byly stejně důležité jako celý vesmír. Ostatní vedoucí tehdy říkali, že je rozmazluje, ale po letech na Jana jeho tehdejší, dnes již dospělí svěřenci krásně vzpomínají a říkají, že je jeho vedení hodně obohatilo. S přáteli z oddílu si stále psal a často s nimi hovořil přes počítač. Když jeho děti, Kateřina a Jakub odrostly, trávil s oddílovými souputníky i některé dovolené. Opakovaně jim zaplatil letenky do vzdálených zemí, kde spolu pak putovali, seděli večer u ohně a zpívali. Zpíval rád a dobře. Byl i hudebně vzdělán, jeho oblíbencem byl J. S. Bach. Také rád diskutoval o všem možném. Debaty byla Janova vášeň, dokázal hodiny diskutovat, když našel schopné partnery.

Jeho tragická a předčasná smrt nás všechny zaskočila, byl plný energie a života, rozdával, úsměvy, radost a optimismus.